Skip to main content
Tato část krizového plánu řeší situace, kdy dochází k bezprostřednímu ohrožení fyzického nebo psychického zdraví dítěte či samotného pěstouna. V těchto případech hraje klíčovou roli čas a zachování chladné hlavy.

​
1. Akutní ohrožení fyzického zdraví (Úrazy a náhlé stavy)

Do této kategorie spadají těžké úrazy, masivní krvácení, bezvědomí, epileptické záchvaty, silné alergické reakce (anafylaxe) nebo otravy.
1

1. Záchrana života (První pomoc)

Zajistěte bezpečnost na místě. Poskytněte první pomoc (zástava krvácení, resuscitace, uložení do stabilizované polohy, podání Epipenu při alergii). Okamžitě volejte Zdravotnickou záchrannou službu (155 nebo 112).
2

2. Zajištění ostatních dětí

Pokud jsou v domácnosti další děti, zajistěte, aby nebyly v přímém kontaktu s traumatizující situací, ale zároveň nezůstaly bez dozoru (požádejte o pomoc sousedy nebo starší sourozence).
3

3. Informování klíčového pracovníka

Jakmile je dítě v péči lékařů (nebo je stabilizované a čeká se na sanitku), pěstoun neprodleně telefonicky kontaktuje svého klíčového pracovníka naší organizace.
4

4. Kaskádové hlášení (Doprovázející organizace)

Klíčový pracovník přebírá informační zátěž. Okamžitě informuje opatrovnický OSPOD. Pokud si to situace žádá a umožňuje to IPOD, zprostředkuje OSPOD (nebo organizace) informaci biologickým rodičům dítěte.

​
2. Sebepoškozování a sebevražedné tendence

U dětí v náhradní rodinné péči, které si nesou zátěž z minulosti, se může objevit autoagresivní chování. Je extrémně důležité správně rozlišit mezi “ventilací napětí” a snahou ukončit život.
Často neslouží k ukončení života, ale jako nezdravý mechanismus uvolnění obrovského vnitřního napětí nebo psychické bolesti.
  • Zásah na místě: Zastavte krvácení, rány ošetřete a vydezinfikujte. Nekřičte, nevyčítejte, netrestejte. Dítěti odeberte ostré předměty.
  • Následný krok: Nenechávejte dítě o samotě. Pěstoun okamžitě volá klíčového pracovníka. Organizace bezodkladně pomůže zajistit termín u dětského psychiatra nebo v krizovém centru. Plán podpory se musí okamžitě aktualizovat.
Dítě spolykalo léky, stojí v okně, nebo jasně a vážně deklaruje, že se právě teď zabije, a má k tomu prostředky.
  • Zásah na místě: Pokud došlo k požití léků/chemikálií, zajistěte obaly pro lékaře. Dítě za žádných okolností nespouštějte z očí.
  • Volání záchrany: Okamžitě volejte 155 (případně 158). Do příjezdu záchranářů s dítětem klidně mluvte.
  • Následný krok: Po odjezdu záchranky pěstoun kontaktuje organizaci. Klíčový pracovník informuje OSPOD. Následuje hospitalizace a případová konference před návratem dítěte domů.
Zásada nulového podceňování: Nikdy, za žádných okolností, neberte dětské výhrůžky sebevraždou jako “pouhé poutání pozornosti” nebo “vydírání”. Každá taková verbalizace musí být brána absolutně vážně a řešena s odborníkem (dětským psychiatrem či na krizové lince).

​
3. Těžké panické ataky a disociace (Traumatická reakce)

Dítě může reagovat na tzv. spouštěč (pach, zvuk, křik, výročí události) masivní panickou atakou nebo disociací (ztrátou kontaktu s realitou, „zamrznutím“, nereagováním).

​
Postup pěstouna (Uzemnění / Grounding)

  1. Zajištění bezpečí: Odveďte dítě z rušného prostředí do klidné, bezpečné místnosti.
  2. Fyzický postoj: Nestůjte nad dítětem, snižte se na úroveň jeho očí. Nemluvte rychle, nezvyšujte hlas.
  3. Uzemňovací technika 5-4-3-2-1: Klidným hlasem dítě veďte k tomu, aby se vrátilo do přítomnosti. Požádejte ho, ať nahlas vyjmenuje:
    • 5 věcí, které právě teď vidí (např. stůl, modrý polštář).
    • 4 věci, kterých se může dotknout (ať si na ně sáhne – např. deka, zeď).
    • 3 věci, které slyší (např. tikot hodin, auto venku).
    • 2 věci, které může cítit (čich).
    • 1 věc, kterou může ochutnat (nabídněte např. mentolový bonbon nebo napití studené vody).
  4. Fyzický kontakt: Dítěte se dotýkejte pouze tehdy, pokud víte, že mu to pomáhá, a vždy to předem oznamte (“Teď tě chytím za ruku, ano?”). U traumatizovaných dětí může nečekaný dotek paniku zhoršit.
  5. Následná péče: Pokud stav neodeznívá déle než 30 minut, kontaktujte krizovou linku nebo záchrannou službu. Po uklidnění informujte klíčového pracovníka.

​
4. Náhlé zdravotní selhání pěstouna

Krize může nastat i na straně osoby pečující (infarkt, mrtvice, těžký úraz, náhlé úmrtí). V takové situaci je svěřené dítě vystaveno obrovskému nebezpečí a sekundárnímu traumatu z další ztráty.
  • Zajištění na místě: Pokud je pěstoun v ohrožení života a v domě je starší dítě, musí být edukováno, jak zavolat 155.
  • Péče o děti (zastupitelnost): Pokud pěstouna odveze záchranná služba, děti nesmí zůstat samy.
    • U manželských párů přebírá péči druhý pěstoun.
    • U samoživitelů je nutné okamžitě kontaktovat osoby uvedené v Plánu podpory jako záložní osoby pro hlídání (babička, sestra, teta).
  • Zásah organizace: Pokud rodina nemá žádnou síť širší rodiny, klíčový pracovník organizace ve spolupráci s OSPOD neprodleně řeší krizové ubytování dětí (např. krizová lůžka PPPD nebo krizové centrum), aby se zabránilo umístění do ústavní péče.
Last modified on June 12, 2026