1.1 Legislativní ukotvení povinnosti plánovat
Plánování průběhu pěstounské péče není administrativním výmyslem organizace, ale přísnou zákonnou povinností, která vychází ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí a navazujících předpisů. Naše organizace jakožto pověřená osoba musí prokazatelně doložit, že s rodinou pracuje systematicky, nikoliv nahodile.Zákon č. 359/1999 Sb. (ZSPOD)
V § 47b je definována Dohoda o výkonu pěstounské péče. V rámci této dohody se pěstoun zavazuje zvyšovat si odbornost a spolupracovat s klíčovým pracovníkem, což v praxi nelze naplnit bez strukturovaného plánu vzdělávání a podpory.
Vyhláška č. 473/2012 Sb.
Upravuje Standardy kvality SPOD. Standard č. 4 (Dohoda o výkonu pěstounské péče) přímo nařizuje, že průběh doprovázení musí být plánován, vyhodnocován a zaznamenáván ve spisové dokumentaci.
1.2 Rozdíl mezi IPOD a Plánem podpory
Nejčastější chybou v praxi sociální práce je zaměňování “státního” IPODu a “organizačního” Plánu podpory. Ačkoliv se tyto dokumenty prolínají, mají odlišné tvůrce, účel a úroveň detailu.Individuální plán ochrany dítěte (IPOD)
- Tvůrce: Výhradně pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) obce s rozšířenou působností.
- Účel: Určuje globální směr a mantinely (např. zda se plánuje návrat dítěte do původní rodiny, nebo jeho setrvání v pěstounské péči). OSPOD jej aktualizuje obvykle 1x za 6 měsíců.
- Závaznost: Je to nadřazený, nadresortní dokument závazný pro všechny subjekty.
Plán podpory dítěte a pěstounské rodiny (Náš dokument)
- Tvůrce: Klíčový pracovník naší organizace (Doprovázení.com) ve spolupráci s pěstounem a dítětem.
- Účel: Je to “prováděcí předpis” k IPODu. Překládá velké cíle z IPODu do každodenní reality pěstounské rodiny. Řeší konkrétní kroky (kdo dítě odvede na logopedii, kolik hodin respitu rodina vyčerpá, jaká konkrétní témata se budou řešit na vzdělávání).
- Návaznost: Plán podpory nikdy nesmí jít proti cílům IPODu. Pokud IPOD nařizuje intenzivní kontakt s biologickou rodinou, náš Plán podpory musí obsahovat kroky, jak pěstounům pomůžeme tento kontakt logisticky a psychicky zvládnout.
Zlaté pravidlo klíčového pracovníka: Před tvorbou nebo aktualizací Plánu podpory pro pěstounskou rodinu si musíte od OSPODu vyžádat aktuální platnou verzi IPODu svěřeného dítěte. Bez znalosti IPODu nelze Plán podpory správně sestavit.
1.3 Šest základních pilířů plánování v naší organizaci
Proces tvorby Plánu podpory se v naší organizaci povinně řídí následujícími šesti principy:1. Zaměření na silné stránky (Zplnomocnění)
Plán nestavíme pouze na výčtu deficitů a problémů (např. “dítě má ADHD a propadá z matematiky”). Vždy primárně identifikujeme a zapisujeme silné stránky rodiny a dítěte (např. “pěstoun má skvělou trpělivost, dítě má výborný vztah ke zvířatům”). Tyto silné stránky pak využíváme k řešení problémů.
2. Participativní přístup (Nic o nich bez nich)
Plán nesmí být dokumentem, který klíčový pracovník napíše od stolu v kanceláři a pěstounům ho pošle k podpisu. Plán vzniká výhradně společným dialogem v rodině. Aktivně se zjišťuje názor dítěte úměrně jeho věku (více v kapitole 4).
3. Reálnost a měřitelnost (Metoda SMART)
Každý cíl v plánu musí být jasně definovaný a dosažitelný. Místo vágního cíle “zlepšit chování ve škole” plánujeme “zajistit 1x týdně doučování a zajistit dítěti preventivní nácviky zvládání vzteku” (více v kapitole 3).
4. Komplexní pohled na dítě
Dítě nevnímáme izolovaně. Při vyhodnocování situace před tvorbou plánu zkoumáme všechny sféry jeho života – zdravotní stav, vzdělávání, identitu, emoční a behaviorální vývoj, a sociální a rodinné vazby (více v kapitole 2).
5. Rozdělení odpovědností
Správný Plán podpory přesně definuje, kdo má daný úkol na starosti. Nesmí vzniknout situace, kdy jsou všechny úkoly naloženy pouze na pěstouna. Plán určuje, co zajistí pěstoun, co zajistí naše doprovázející organizace a co se očekává od dalších subjektů (škola, OSPOD, lékař).